Na procestování Islandu jsme měli sedm dní. I tak jsme toho stihli opravdu hodně. 

Letěli jsme z Prahy do Keflavíku. Přibližně o půlnoci jsme přistáli na letiště. Půjčili jsme si auto a hned se vydali k nově vybouchlé sopce Litli-hrutur.

Litli-hrutur volcano

Měli jsme velké štěstí, protože sopka vybouchla asi týden před naším příletem. Červená záře a kouř byli vidět už z letiště. Vyrazili jsme asi ve dvě ráno, takže bylo ještě šero. Nevěděli jsme jistě kudy jít. Skupina mladých turistů nám poradila jít po větší cestě, protože je kratší a jednodušší. Druhá cesta měla být náročná a dlouhá. Rozhodli jsme se pro kratší cestu. Nebyla nijak obtížná, k sopce jsme došli během asi hodiny a půl. Potkávali jsme poměrně hodně turistů, kteří se na sopku šli podívat za tmy a policisty, kteří hlídali cestu a sopku. Ačkoliv jsme byli už velmi unavení, výletu jsme nelitovali. Bylo neuvěřitelné vidět vystřikovat lávu a téct vedle sopky.

Termální prameny - Reykjadalur a Hrunalaug

Reykjadalur jsme navštívili hned první den. Jedná se o teplou (místy velmi horkou až vařící) řeku s tůňkami. Od parkoviště jsou do 4 kilometry chůze do mírného kopce, kolem drobných jezírek s vařící se vodou. Kolem míst na koupání vedou dřevěné chodníčky a k dispozici jsou dřevěné převlékárny. Na místo jsme přišli asi ve 14 hodin. Sami jsme tam sice nebyli ale plno taky nebylo, řeka byla poměrně prázdná. 

Hrunalaug jsme navštívili až předposlední den. Narozdíl od Reyjadalur, který je zdarma, zde se muselo zaplatit vstupné na 90 minut. Pro děti 1000 islandských korun, pro dospělé 1500. Nachází se zde 3 drobná jezírka, vyskládaná kameny. Nejteplejší nám přišlo hned to první. Nejdřív jsme se koupali sami ale po necelé hodině přišlo poměrně hodně lidí, tak jsme odešli dříve.

Geysir

Geysir jsme navštívili dokonce dvakrát. Poprvé začalo pršet, takže jsme se u něj zastavili ještě jednou, za slunce. 

Geysiru se říká i Velký Geysir. Jeho erupce ale nejsou moc časté. Proto je mnohem oblíbenější gejzír Strokkur. Vybuchuje každých 6-10 minut do výšky 15 - 20 minut. Vzácně může ale vystříknout až do 40 metrů. 

V okolí se nachází mnoho jezírek s vařící se vodou, nebo s neobvykle modrou vodou. Je možné vyjít si nahoru na vyhlídku a pozorovat erupce Strokkuru z výšky. Za hezkého počasí ale bylo v areálu obrovské množství lidí a udělat si hezkou fotku bez lidí je téměř nemožné. I tak se nám ale Geysir velmi líbil.

Jokulsárlon, Diamond beach a Fjallsárlon

Jokulsárlon je velké ledovcové jezero, v národním parku Vantajokull. Měli jsme zrovna štěstí, protože po celém jezeře plavaly ledové kry a viděli jsme z vody vykukovat lachtany. K tomu ten den bylo azurové nebe a svítilo slunce.

Na Diamond beach jsme takové štěstí neměli. Na celé pláži ležely asi tři kousky ledu, kolem kterých stálo plno lidí. Pobřeží je ale jinak moc pěkné. Po řece, propojující moře a jezero, jednou za čas proplul led a ledovec v dálce byl nádherně osvícený.

Na parkovišti stojí několik stánků s občerstvením. Dali jsme si fish and chips a pokračovali k dalšímu, ne moc známému, jezeru Fjallsárlon. Nenavštěvuje ho tolik lidí jako Jokulsárlon a to mu přidává na kráse. Obě jezera jsou si ale podobná - ledové kry plovoucí na hladině. Obě však stojí za návštěvu.

Svartifoss

K vodopádu Svartifoss jsme šli pěšky z parkoviště asi 1 kilometr. Cesta nám zabrala asi 20 minut. Viděli jsme krásný výhled na 30 km dlouhou planinu až k moři. Vodopádu se také přezdívá černý vodopád a je navštěvovaný kvůli zajímavým čedičovým ostrým skalám, ze kterých padá.

Zpátky na parkoviště jsme zvolili druhou možnou cestu, asi 1,5 km dlouhou. Bohužel nám začalo pršet ale i tak se nám vodopád líbil. 

Reynisfjara beach

Tuto pláž jsme navštívili z několika důvodů. Ležela velmi blízko našemu ubytování, nacházeli se na ní papuchálci a z fotek jsme poznali, že by byla škoda ji vynechat. Je velmi známá, protože je považována za jednu z nejhezčích ale zároveň nejnebezpečnějších pláží. Jedná se zároveň o nejjižnější pláž na Islandu. Místo je nádherné - černý písek, čedičové sloupy, útesy, papuchálci, jeskyně a skalky koukající z moře.

 Před vchodem na pláž je ale několik cedulí upozorňujících na nebezpečnost pláže. Musí se dodržovat pravidla: nechodit do vody ani blízko k vodě nebo se k oceánu nikdy neotáčet zády. Proč? Vyskytují se zde plíživé vlny (sneaker waves). Jednou za čas se taková vlna přiblíží k pobřeží a stáhne s sebou vše co má v cestě. Obvykle je nemožné se z takového proudu dostat. Několika turistům se bohužel stala osudným.

Dyrholaey

Hned nad černou pláží Reynisfjara jsme navštívili útes Dyrholaey. Z výšky jsme viděli celou pláž Reynisfjara i skalní výběžky, které jsem již zmiňovala. Mnohem víc než pláž nás zaujali papuchálci. Předchozí den jsme jich sice pár viděli ale tady jich byli desítky, možná stovky. Někteří se před lidmi schovávali a někteří naopak pózovali před foťáky. Strávili jsme snad hodinu jenom pozorováním a focením ptáčků. Na vrcholku útesu stojí červeno-bílý maják. Když jsme sešli níž, viděli jsme nejjižnější místo celého Islandu - skalní most v moři. Přezdívá se mu Brána do Islandu.

Sólheimajokull a Svínafellsjokull

Sólheimajokull je pouze část mnohem většího ledovce Mýrdalsjokull. Turisticky je ale dostupná jen ta menší část. Pěšky je možné obejít jezero a dojít až k ledovci. Na ledovec je možné vstoupit jedině s průvodcem. Nám stačila procházka kolem jezera a myslím že je to dostačující. Výhledy na ledovec ze spodu je nádherný i tak.

Mně osobně se ale mnohem více líbil ledovcový splaz Svínafellsokull. Lze se k němu dostat velmi blízko, ze všech stran. Přímo na ledovec se ale nedoporučuje chodit bez průvodce. Mě ledovec zaujal svými barvami a velikostí.

Svógafoss

Svógafoss se řadí mezi nejhezčí vodopády na Islandu. Je vysoký asi 60 metrů a padá z bývalých pobřežních útesů. Je možné dojít přímo pod něj. Když jsme vodopád navštívili, poměrně hodně foukalo. Takže když jsme došli až k vodopádu a zafoukalo, celkem dost jsme promokli. Dále se po schůdcích dá vyjít nad vodopád a pokračovat po asi 20 km dlouhé turistické stezce. Doporučuji pokračovat po téhle cestě protože Svógafoss je sice nádherný vodopád, ale nahoře nad ním jsou desítky dalších nádherných vodopádů a hlavně bez lidí. 

Seljalandfoss

Tento vodopád patří mezi ty úplně nejznámější na Islandu. Proto doporučuji ho navštívit hned ráno. Stejně jako předchozí vodopád, je vysoký 60 metrů a padá z bývalých útesů.  Turisty je velmi oblíbený protože je možně projít pod ním. My jsme naštěstí přijeli k vodopádu brzy takže jsme si ho užili bez zbytečných davů. Je potřeba zaplatit parkovné ale myslím si že i tak stojí za návštěvu.

Pokračovali jsme ještě kousek dál po turistické cestě a asi 500 metrů od hlavního vodopádu je mezi skálami schovaný trochu menší vodopád. Museli jsme přeskákat kameny a přidržovat se mokré skály, abychom se k němu dostali. To už jsme bohužel nestihli bez lidí ale i tak to byl příjemný zážitek.

Kerid Crater

Kerid Crater nebo islandsky Kerio je sopečné kráterové jezero (kaldera). Kráter je hluboký asi 55 metrů ale samotné jezero má hloubku mezi 7-14 metry. Je starý asi 6500 let, tím se řadí mezi mladší krátery. Parkování je zdarma ale do areálu je třeba zaplatit vstupné. Viděli jsme spoustu turistů procházet zdarma, protože brigádnice prodávající lístky byla na telefonu. Kráter je možné obejít po jeho horním okraji i dole přímo kolem jezera. 

Haifoss a Granni

Haifoss je čtvrtý nejvyšší vodopád na Islandu. Měří 122 metrů. Hned vedle něj teče ještě vodopád Granni, ten už je o trochu menší. K vodopádům jsme museli dojet po prašné kamenité cestě, která úplně nebyla dělaná pro naše auto, ale i tak jsme bez problému dojeli. Parkování i vstup jsou zdarma. Velkou výhodou je, že tím jak jsou vodopády odlehlé je nenavštěvuje tolik lidí jako ty předchozí. 

K prvnímu vodopádu (Haifoss) jsou to asi 2 kilometry z kopce, plné vyhlídek na oba vodopády. Ti odvážní můžou pokračovat ještě 400 metrů dál po kamenech, přes řeku a po štěrku do kopce k druhému vodopádu (Granni). Doporučuji se zajít podívat i k druhému vodopádu, cesta není zas tak obtížná, jako to zní. Oba vodopády se nám neuvěřitelně líbili.

Sigoldugljufur a Sigoldufoss

O těchto vodopádech jsme původně nevěděli, poradili nám je Češi, které jsme potkali předchozí den. Jedná se o nádherné údolí s překrásnými vodopády a říčkou, známé jako Údolí slz. Mě osobně se nejvíce líbil kontrast blankytně modré vody, zelené pastviny a šedých skal. Jediné co nás obtěžovalo byl nespočet mušek, takže jsme se moc dlouho nezdrželi.

K vodopádům je možné dojet autem, ale vzhledem k tomu že se nachází více ve vnitrozemí, vede k nim kamenitá cesta, určená pro auta s pohonem na všechna čtyři kola. Což naše nebylo. Jeli jsme po prašné cestě asi jen kilometr a zbylé 2 kilometry si došli pěšky. Bylo to správné rozhodnutí, protože když jsme viděli jaká cesta následovala... to už by naše auto nemělo šanci. 

Když jsme jeli od Sigoldugljufur, zastavili jsme se ještě u vodopádů Sigoldufoss . Opět nás fascinovala nádherná barva vody. Dříve byly tyto vodopády mnohem více rozvodněné, ale nově postavená elektrárna průtok velmi snížila.

Přešli jsme od parkoviště na druhou stranu silnice a naskytla se nám zajímavá podívaná. Stékaly se tam dvě řeky, jedna modrá a druhá hnědá.

Gullfoss

O tomto vodopádu se říká že je nejkrásnější a zřejmě proto je tolik navštěvovaný. Jinak je také možné ho nazývat Zlatý vodopád nebo Velký vodopád. Skládá se ze dvou kaskád. Ta menší měří 11 metrů a ta větší 100 metrů. První vyhlídka vede přímo k menšímu vodopádu a zároveň umožňuje se podívat dolů na velký vodopád z poměrně malé vzdálenosti. Z druhé vyhlídky je možné vidět oba vodopády včetně okolní krajiny. Oba dva vypadají úžasně a zaslouží si jméno nejkrásnějších vodopádů.

Nejdřív jsme měli zataženo ale jakmile vyšlo slunce, vodopády byly ještě krásnější. Jediné co se nám moc nelíbilo bylo velké množství turistů. Občas jsme museli čekat než se uvolní místo u zábradlí, abychom si vodopády mohli vyfotit. Ale s tím se nadá nic dělat.

Thingvellir

Místo je velmi zajímavé a velmi často navštěvované turisty. Stojí za to ho navštívit. Jedná se o setkání Americké a Eurasijské tektonické desky. Cestička vede pod čedičovou skálou - americkou tektonickou deskou. Je možné vyjít i přímo na ní a podívat se na nádhernou rokli a údolí, které posun desek vytvořil. 

Thingvellir je zajímavý nejen po geologické straně ale i po politické. Byl tu založen jeden z nejstarších parlamentů světa - Althing. Roku 930 se na místě sešlo několik kmenových vůdců. Sněmy se zde konaly až do roku 1798, kdy bylo sídlo parlamentu přesunuto do Reykjavíku. 

Z Americké tektonické desky padá malý ale nádherný vodopád Oxarárfoss. Stihli jsme si ho vyfotit bez lidí což byla spíš náhoda, protože lidí bylo opravdu hodně. Vodopád je ale nádherný protože díky velké vlhkosti je skála porostlá zeleným mechem.

Reykjanesviti a Gunnuhver

Jedná se o nejstarší islandský maják. Nachází se na jižním pobřeží poblíž Reykjavíku a Keflavíku a slouží jako přistávací světlo právě pro tyto dvě města. Měří 31 metrů a byl postaven v roce 1878. 

Zašli jsme se podívat na pobřežní útesy kde byl nádherný výhled na skalky vykukující z oceánu a tuleně. Překvapily nás obrovské vlny, ve kterých se tuleni nechali unášet.

O kousek dál, cestou zpátky na silnici jsme se šli ještě podívat na horký pramen Gunnuhver. 

Toto byla naše poslední zastávka. Odtud jsme jeli vrátit auto, pokračovali na letiště v Keflavíku a letěli zpět do ČR.

Pojali jsme to tak, že na procestování celé jižní části Islandu máme jen 7 dní, tak jsme toho chtěli stihnout co nejvíce. Proto jsme z velké části hlavně jezdili autem, na místě zastavili, trochu se prošli, udělali fotky a jeli dál. Myslím si ale, že se všem dovolená líbila a někteří z nás rozhodně Island nenavštívili naposledy :D

PROSTOR PRO DOTAZY: